Oleška
Obec Oleška se rozkládá v mírné kotlině na 49°58'21" severní šířky a 14°54'50" východní délky.
V roce 1926 byl ustanoven kronikářem zdejší řídící učitel Jan Krutský, který sepsal historii Olešky dle vypravování starších věrohodných osob a dle záznamů z různých knih, které během roku 1926 sebral. Historie obce je tedy zapsána od dob vzniku do roku 1926.
Původně byla obec prý rozložena po obou stranách zemské silnice vedoucí od Prahy ke Kutné Hoře, jež byla i s mostem postavena roku 1844, a po obou stranách okresní silnice vedoucí od Uhlířských Janovic a Sázavy do Kouřimě.
Obec Oleška dříve také Volešec – Voleška – Volešice, také Woleschetz, byla samostatnou politickou obcí, k níž náležela stará osada Brník a mladší osada Bulánka.
Jméno obce Oleška bylo podle jednoho pramene odvozeno od množství olší, kterým se ve zdejším vlhkém kraji údajně velmi dobře dařilo. Jinak vznik názvu obce vykládal spisovatel Václav Vlček. Ten popisoval v tehdy vydávaném časopise „Osvětě“, že bylo jméno obce odvozeno od křestního jména Oldřich, zkráceně Olek.
Přesné založení obce není známo, ale dle dochovaných historických pramenů existovala Oleška již před rokem 1348. Nejstarší doložená zmínka o obci pochází z „Knihy stvrzovací“, která byla založena z nařízení pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic, jež byl do svého úřadu zvolen právě roku 1348. O stáří obce svědčí také nápis na kostele, podle nějž měl kostelík roku 1384 vyhořet a roku 1888 měl být rozšířen. Další indicií ke vzniku obce je stručná zpráva ve farní kronice, že Volešec, jinak Volešice, také Oleška, byl již roku 1384 plebanií, neboli farností. Když byla po bouřích beneficia farnost opět upravena, byl Volešec jakožto kostel na čas přidělen ke Kutné farní osadě. Od roku 1754 až do 20. května 1787 patřila obec k Viticům. Toho dne byla v obci zřízena lokálie, jež byla na faru povýšena 17. dubna 1854.
V 18. století, nejspíše současně s otevřením zdejší lokálie, byla v obci založena škola. Nejstarším známým učitelem olešické školy byl roku 1758 Jiří Kaňura. Za učitelování jeho syna Jana roku 1791 zde po podle záznamů bylo 78 dětí. V té době byla školní budova přízemní, dřevěná, krytá slámou a byly tam dvě místnosti. Jedna místnost sloužila jako učebna a druhá jako učitelský byt. V roce 1829 byla u obecní studně postavena nová jednotřídní budova školy. Roku 1847 zde byla otevřena třída druhá. Dvoutřídní školu navštěvovalo celkem 275 žáků. V roce 1877 byla škola opatřena druhým patrem a stala se tak trojtřídní. Vyučovat se zde však začalo až 1. ledna 1880. Postupně přibývalo dětí a tedy i tříd. Od roku 1892 byla olešnická škola již pětitřídní a největšího počtu žáků dosáhla v roce 1903 – 430 dětí. V nadcházejících letech už se počet studentů pouze snižoval a dne 1. září 1925 byla škola opět změněna na trojtřídní se 120 dětmi.
V červnu roku 1914 byl při slavnostech v Sarajevě zavražděn následník rakouského trůnu Ferdinand Deste se svou chotí. Z tohoto skutku nastalo v Rakousku veliké pobouření, které vyvrcholilo ve válku. Dne 23. července 1914 podalo Rakousko Srbsku ultimatum s krutými podmínkami, které Srbsko jakožto samostatný stát nemohlo splnit, a proto byla 25. července 1914 v Rakousku nařízená částečná mobilizace armádních sborů a 26. července 1914 vyhlášena Srbsku válka a prohlášena všeobecná mobilizace rakousko – uherského vojska. Válka byla vedena nejen v létě, ale i v zimě za sněhu, ledu a třeskutého mrazu. Mnoho vojáků padlo, bylo zajato nebo odcházelo do zajetí dobrovolně a armády se značně ztenčovaly. Do války pak byli odváděni všichni muži do 50 let, kteří nebyli chromí, slepí nebo duševně nemocní. V pátém roce války se vojsku nedostávalo veškerého jídla a teplého prádla. České země byly doslova drancovány. Vše co bylo k jídlu, bylo ze země vyvezeno a byly nařízeny sbírky teplého prádla a dalších věcí.
Od roku 1912 do roku 1925 nastala v zápiscích do kroniky obce Olešky přestávka zřejmě vlivem poválečných poměrů. V roce 1926 pak v zaznamenávání historie pokračoval olešnický učitel.